Co způsobil pan Čermák

S oblibou čtu Notebook páně Čermáka v Reflexu, je to třetí věc, kterou nalistuju po otevření časopisu (první je Zelený Raoul, druhá Hana a Hana, jejímiž je vlastně jeden z otců a s Notebookem jsou na stejné straně, takže vlastně...no, ale to je fuk). Dva týdny nazpět se nazval grafomanem (dovolil bych si souhlasit a podotknout, že je to dobře) a odkázal na službu Twitter (http://twitter.com). No nebyl bych to já, jednoduše ovlivnitelný jedinec, abych se tam hned nezaregistroval. Po registraci máte svoji stránku (http://twitter.com/kubiis) a můžete si miniblogovat dle libost. Vastně ne, na "článek" máte 140 znaků - je to jen na zprávy typu: "Žiju!", "Nežiju!", "Ah!". Takže super! Pro grafomana (pan Čermák) ideální na léčení. Pro normálního člověka (já) ideální na vytvoření závoslosti. A tak si teď vesele Twitteruju, Twitter je první web na který kouknu po spuštění prohlížeče, a je mi dobře. I když...
... mezi 18. květnem a dneškem (29. května) jsem napsal 30 příspěvků, tj. 3 za den (počátek závislosti?)
... týden už nejede uveřejňování příspěvků přes Jabber (díky tomu mám JEN 3 příspěvky/den)
... Twitter má každou chvíli výpadek, nebo se Vám ukáže velryba a Twitterova síť je přetížena (a vlastně i proto jen ty 3 příspěvky)
Takže nevím jestli je to tak super (závislost, výpadky,...). Ale asi u toho ještě chvilku vydržím.

V dnešním Notebooku jsem se dočetl, že jsou někteří lidé schopni pojmenovat hlas v autonavigaci (Denisa & Jaromír) a během cesty s ní(m) konverzují. Je to smutný. Zvláště pak pro nás chudé studenty, kteří nemáme na to, pořídit si a udržovat auto, natož navigaci do něj, a jsme tak ochuzeni o nový zážitek. Sloupek jsem četl cestou v trolejbuse a z ničeho nic mě napadlo, jaký by to bylo, povídat si s paní (jméno neznám) hlásající zastávky a zóny a poruchy a nadávající lidem s jídlem a psům bez náhubků.. Možná by to byl rozhovor docela na úrovni... Zasmál jsem se a lidi se divně koukali - radši jsem to nezkoušel.